Blog

Když se řekne arašídové máslo a cukrovka, spoustě lidí naskočí strach. Jako by to byla zakázaná potravina, která čeká jen na to, aby nám rozkolísala cukr a pokazila celý den. Jenže realita je mnohem klidnější, než naše obavy.

Když se řekne glukometr, většina lidí si představí malou krabičku, píchání do prstu a číslo, které rozhodne o náladě na další hodinu, ale já to tak nevidím, protože za mě glukometr není soudce, je to pomocník, který mi dává informaci, a informace je síla jen tehdy, když ji používám s klidem a rozumem, ne se strachem.

Pamatuju si úplně přesně ten moment po diagnóze cukrovky, kdy jsem stála v lékárně, koukala na police plné krabiček a měla pocit, že když si vyberu ten správný doplněk stravy, tak to celé nějak opravím, že si vezmu chrom, skořici, hořčík, vitamíny, kapsle na cukr, kapsle na slinivku a ideálně kapsle úplně na všechno a bude klid. Jenže realita byla...

Přerušovaný půst je dneska všude. Otevřeš internet a dozvíš se, že stačí nejíst 16 hodin denně, vynechat snídani, pít kávu a kila půjdou dolů, inzulín si "odpočine" a tělo začne spalovat tuky jako kamna v lednu. Jenže já ho nikdy nezkoušela. A nechybí mi.

Inzulínová rezistence. Dvě slova, která zní složitě a přitom se týkají tolik z nás. Když jsem je slyšela poprvé, měla jsem pocit, že je to něco strašně odborného, něco, co se mě možná ani netýká. Jenže pak jsem začala vídat ženy, které dělaly "všechno správně", jedly méně, víc se hýbaly, snažily se, a přesto se jejich tělo bránilo. Váha nešla...

Jablečný ocet a cukrovka je téma, které se ke mně vrací pořád dokola, protože kolem něj koluje skoro až kouzelná aura, a já sama jsem dlouho přemýšlela, jestli je to zázrak v lahvičce, nebo jen další věc, která slibuje víc, než umí splnit, a proto to řeknu úplně upřímně – jablečný ocet není lék na cukrovku, ale u některých...

Sedíš. Pracuješ. Jedeš autem. Večer si konečně dáš nohy nahoru a říkáš si, že dnes už jsi toho pro svoje tělo udělala dost. A pak ti někdo řekne, že existuje cvičení, které můžeš dělat vsedě a které pomáhá snižovat glukózu v krvi. Bez poskakování. Bez propoceného trička. Bez toho, aby sis musela obouvat tenisky.

Dětský organismus a cukrovka je téma, které mi vždycky sevře srdce, protože když si představím malé tělo, které se teprve učí žít, běhat, smát se a objevovat svět, a do toho musí řešit glykémii, inzulin a jídlo, přijde mi to strašně nespravedlivé, a znovu říkám, nejsem žádná poradna ani lékař, jsem jen žena, která žije s cukrovkou a dívá...

Ženský organismus a cukrovka je podle mě úplně jiný příběh než jaký se většinou píše v tabulkách a příručkách, protože ženské tělo není rovná čára, ale vlna, která se mění podle hormonů, věku, stresu, spánku i životní fáze, a já nejsem žádná poradna ani lékař, jen žena, která to žije a vnímá ty jemné i hlasité změny každý den.

Mužský organismus a cukrovka je téma o kterém se podle mě mluví strašně málo a přitom doma často vidím jak jinak reaguje mužské tělo než to moje.

Přijdu na návštěvu, těším se na lidi, na povídání a na chvíli normálnosti a pak se otevřou dveře a na stole přistanou zákusky, chlebíčky, sladké pití a ve mně se rozjede tichý vnitřní monolog, jestli teď budu vysvětlovat, obhajovat se nebo se tvářit, že si "jen dám později".
Dřív jsem to řešila omluvami typu, že nemám hlad,...

Samota a cukrovka spolu někdy souvisí víc, než bychom si chtěli připustit.
Můžeš mít rodinu, partnera, děti, kolegy, a přesto se cítit sama, protože cukrovka je něco, co si v hlavě neseš hlavně ty.
Nikdo jiný necítí ten vnitřní tlak, když jdeš spát a přemýšlíš, jestli cukr v noci nespadne, nebo naopak nevystřelí.
Nikdo jiný...

Všichni známe FreeStyle Libre, ale senzory nejsou jen jeden typ.
Jsou i jiné systémy, které měří cukr průběžně – třeba Dexcom a Medtronic – a každá z těchto značek má svůj způsob, výhody i "ale".
Když jsem o tom poprvé slyšela, měla jsem z toho trochu guláš, takže tady to dávám tak, jak mi to dává teď smysl.

Freestyle Libre senzor je pro mě jedna z těch věcí, u kterých si říkám, že kdyby mi ho někdo nabídl dřív, ušetřila bych si hodně nervů i výčitek.
Jsem diabetik, píchám si inzulín a zároveň beru dvakrát denně léky, takže kontrola cukru je u mě každodenní realita, ne teorie z brožurky.
Dřív jsem pořád řešila, jestli...

Kromě výše uvedených typů lidé často používají i další, které se prodávají v obchodech nebo bio sekcích:

Dlouho jsem si myslela, že sádlo je pro diabetika sprosté slovo a že jediná správná cesta vede přes hezky vypadající olej, který na mě z regálu mrká jako ,,zdravější volba."
Pak jsem začala víc sledovat, co mi skutečně dělá s cukrem v krvi a ne co vypadá hezky na etiketě.
U diabetu totiž nejde jen o...

Noční svědění nohou a rukou je pro mě téma, o kterém jsem dlouho mlčela, protože jsem si říkala, že to je asi jen suchá kůže nebo přecitlivělost.

Jsem diabetik a večer mám největší hlad a dlouho jsem si to vyčítala.
Říkala jsem si že jsem slabá že nemám disciplínu že ostatní to přece zvládají a já zase ne.
Večer jsem byla celý den hodná jedla rozumně hlídala sacharidy počítala přemýšlela a pak přišla noc a s ní hlad který nešel ignorovat.
Nebyl...

Jestli je něco, co mě s cukrovkou umí rozhodit víc než rozhozený glukometr, tak jsou to střeva.
Průjem, křeče, nafouknuté břicho, pocit že "to není ono" a do toho hlídání cukru – přesně ten typ dnů, kdy má člověk chuť zalézt pod deku a zrušit svět.

😊 Kimči je fermentovaná zelenina, takže střevům dělá často velkou službu, podporuje hodné bakterie, může tlumit zánět a u některých lidí dokonce pomáhá ke klidnějším glykemiím.