Jablečná vláknina. Zní to strašně nenápadně, skoro jako něco čeho si člověk ani nevšimne i když projde kolem toho v obchodě. A přitom pro mě jako diabetika je to jedna z těch malých věcí, které dokážou udělat velký rozdíl v tom, jak se cítím během dne.
Rýže je zvláštní potravina. Na první pohled obyčejná, levná, rychlá na přípravu, taková ta jistota, když člověk neví, co vařit. Ale když do života vstoupí cukrovka, najednou už to není jen příloha. Najednou je to otázka – můžu ji vůbec jíst?
Jsou situace, které člověka vyděsí během vteřiny. Jednou z nich je ten moment, kdy si uvědomíš, že sis možná píchla inzulín dvakrát. Nebo ještě hůř – vůbec si nejsi jistá, jestli sis ho už dala. Najednou se rozjede kolotoč myšlenek, strach z hypoglykémie a otázka, co teď vlastně dělat.
Actimel je jeden z těch výrobků, které lidé často berou jako "něco zdravého navíc". Malá lahvička, rychlé vypití, reklamy na imunitu. Jenže když do toho vstoupí cukrovka, najednou už to není tak jednoduché. A přesně tady začíná ten rozdíl, který spousta lidí vůbec neřeší.
Brambory a cukrovka. Téma, které se vrací pořád dokola, jako by se lidé nemohli rozhodnout, jestli je milovat, nebo se jich bát. A já to chápu. Brambory jsou u nás doma zakořeněné stejně hluboko jako staré ovocné stromy na zahradě. Jsou obyčejné, dostupné, syté… a právě proto budí u lidí s cukrovkou takový respekt.
Posun času je zvláštní věc. Jedna hodina, kterou bychom normálně ani neřešili, dokáže u lidí s cukrovkou udělat docela slušný zmatek. A nejde jen o inzulín. Týká se to úplně stejně i tablet, které bereme každý den a na které je tělo zvyklé skoro jako na budík.
Posun času je pro většinu lidí jen taková drobná nepříjemnost, jedno ráno se probudí unavenější a pár dní si zvykají. Jenže když má člověk cukrovku a večer si píchá inzulín, najednou to není jen o hodině na budíku, ale o tom, co to udělá v těle. Já to znám moc dobře, protože každý večer si píchám Abasaglar, konkrétně deset jednotek,...
Bramborový škrob. Na první pohled obyčejná bílá sypká věc z kuchyně, kterou většina z nás používá jen na zahuštění omáčky. Ale když má člověk cukrovku nebo se snaží držet hladinu cukru v krvi v klidu, začne se na něj dívat úplně jinýma očima. Já sama jsem si tím prošla. Dlouho jsem ho měla za něco, co do "rozumného" jídelníčku vlastně...
Kukuřičný škrob. Další z těch "bílých prášků", které máme běžně doma, ale málokdy se nad nimi opravdu zamyslíme. Já ho měla dlouho za něco úplně neutrálního – prostě zahušťovadlo do omáček, pudinků a krémů. Jenže ve chvíli, kdy začneš řešit cukrovku nebo kolísání cukru v krvi, i taková obyčejná věc najednou dostane úplně jiný význam.
Poslední týdny mám pocit, že kam se podívám, tam na mě čekají Flavor Drops. Otevřu telefon a vyskočí na mě reklama. Pustím si recept a zase tam jsou. Jogurt bez cukru? Dejte kapky. Kafe bez cukru? Dejte kapky. Dezert bez výčitek? No jasně, kapky. A já tam sedím a říkám si… fakt tohle potřebuju?
Uzený losos. Pro někoho delikatesa, pro někoho "zdravá volba", pro někoho otázník. A pro mě, když jsem začala řešit jídlo víc do hloubky kvůli cukru v krvi, to byl jeden z těch momentů, kdy jsem si musela přestat věci zjednodušovat na "ano" nebo "ne".
Nedostatek vitamínu D je zvláštní v tom, že se dlouho schovává. Neřve, neupozorňuje na sebe dramaticky, spíš ti tiše bere energii, náladu i sílu, a ty máš pocit, že jsi prostě jen unavená… nebo že je to tou cukrovkou. A právě tady je ten háček.
Med a cukrovka je téma, které se vrací pořád dokola, protože na jedné straně stojí příroda, včely, poctivý med a pocit, že "tohle přece nemůže škodit", a na druhé straně realita těla, které reaguje na cukr úplně stejně, ať už je ze sklenice medu nebo z kostky cukru.
Chia semínka jsou v posledních letech velmi oblíbenou potravinou a není divu, protože tato drobná semínka dokážou našemu tělu nabídnout opravdu hodně živin. Pro lidi s cukrovkou mohou být navíc velmi zajímavou součástí jídelníčku, protože pomáhají stabilizovat hladinu cukru v krvi a podporují pocit sytosti.
Když nemám chuť na jídlo a přitom vím, že jsem diabetik, není to jen obyčejné "nemám hlad, tak se najím jindy". U mě je to vždycky takové tiché varování, že musím zpomalit, zaposlouchat se do těla a zároveň nezapomenout, že cukrovka si nebere pauzu jen proto, že já zrovna nemám chuť na jídlo. Jsou dny, kdy bych nejradši celý den...
Sýry jsou pro mě něco jako malá jistota v každodenním jídle, něco, co mě podrží ve chvíli, kdy nechci přemýšlet nad tím, co vlastně můžu a co už ne, protože když žijete s cukrovkou, jídlo není jen radost, ale i zodpovědnost, a právě sýry jsou jednou z těch potravin, které mi dávají klid, protože vím, že mi nerozkolísají cukr tak...
Když člověk žije s cukrovkou, začne o jídle hledat úplně jinak. Najednou už nejde jen o to, co nám chutná, ale hlavně o to, jak naše tělo na jídlo reaguje. A někdy se k tomu přidá ještě další výzva – bezlepková dieta. Možná kvůli celiakii, možná kvůli citlivosti na lepek, nebo prostě proto, že člověk zjistí, že se bez něj cítí lépe....
Sítnicová sklerotická angiopatie zní hrozně odborně, ale když to rozložíme na "lidskou řeč", dává to smysl – jde o změny na cévách v oku, konkrétně na sítnici, které jsou způsobené jejich "ztvrdnutím" a zhoršenou pružností.
Jak poznat zdravá střeva není žádná věda, tělo ti to říká každý den, jen jsme se odnaučili ho poslouchat, a přitom právě střeva mají obrovský vliv nejen na trávení, ale i na imunitu, energii a dokonce i hladinu cukru v krvi.
Plynatost je věc, o které se moc nemluví, ale skoro každý ji zná, někdy jen lehce, jindy tak, že máš pocit, že ti břicho exploduje, a přitom to není jen o tom, co jsi snědla, ale o tom, jak tvoje střeva fungují jako celek.
