Cukrovka a piercing proč jsem o něm uvažovala (a proč jsem byla opatrná). Různá místa, různé starosti.

 Piercing je malá věc. Aspoň tak to říká okolí. "Vždyť je to jen dírka." Jenže když máš cukrovku, žádná dírka není jen dírka. A přesně s tímhle nastavením jsem o piercingu začala přemýšlet i já. 

Touha vs. realita diabetika

 Piercing pro mě nikdy nebyl o rebelii. Spíš o jemném zvýraznění, o pocitu, že si udělám radost, že mám svoje tělo aspoň trochu pod kontrolou. Pak ale nastoupila ta známá diabetická brzda. Jak dlouho se to bude hojit? Co když se to zanítí? Co když se mi kvůli tomu rozhodí cukry? A hlavně, chci to opravdu já, nebo jen moje hlava hledá "normální" radost? 

Hojení téma číslo jedna pro diabetika. Piercing je vlastně malá otevřená rána (je to stejné, jako u tetování). A my diabetici víme, že rány mají vlastní názor. 

Co mi běželo hlavou? 

Ucho vs. chrupavka (úplně jiná liga), pupík, nos, obočí, každé místo se chová jinak. Tření, pot, oblečení, bakterie… Najednou z "malého šperku" byla velká zodpovědnost.

 Co mi cukrovka našeptávala? 

Cukrovka nemluví nahlas. Ona šeptá: "Zvládneš to… ale budeš to muset hlídat." A já si musela upřímně odpovědět. Chci další věc, kterou budu čistit, kontrolovat, řešit? Zvládnu případný zánět bez paniky? Nejsem zrovna v období, kdy toho mám už tak dost? 

Není to o zákazu, ale o načasování. Piercing není pro diabetika zakázaný. Ale je o dobré kompenzaci, o výběru místa, o kvalitním studiu, a hlavně o psychické pohodě. Já si uvědomila, že nechci jít do piercingu s obavami v batohu. Chci jít do věcí s pocitem "jooo, tohle chci a zvládnu" – ne "snad to vyjde". 

Můj osobní závěr je.

 Piercing možná někdy. Možná jen malý. Možná vůbec. A víš co? Je v tom nečekaná úleva. Nemusím si nic dokazovat. Nemusím se srovnávat. Moje tělo už dost bojuje každý den.

 Tečka na konec.

 Cukrovka nás neučí říkat "nemůžu". Učí nás říkat: "teď ne" – a umět s tím být v klidu. Pokud o piercingu uvažuješ a máš cukrovku, poslouchej svoje tělo víc než trendy. To je ta nejhezčí ozdoba, jakou si můžeš dovolit. 

Různá místa, různé starosti 

Piercing se často bere jako jedna věc. Jedna dírka. Jedno rozhodnutí. Jenže realita je jiná – každé místo na těle se chová jinak. A když máš cukrovku, ty rozdíly najednou cítíš mnohem víc. Tenhle článek není o zákazu. Je o uvědomění. 

 Nos: malý, ale zrádný.

 Nos vypadá nenápadně. Jemný šperk, skoro nic. Jenže nos je sliznice  a to už je jiná liga. Co mi u nosu bliká varovně je rýma, nachlazení, alergie, neustálý kontakt s rukama. Vlhké prostředí, které je ideální pro bakterie. U diabetika to znamená, že i malý zánět se může táhnout déle, než by sis přála. 

 Jazyk: rychlé, ale intenzivní. 

Piercing jazyka působí "cool". A ano, často se zahojí rychle. Jenže těch prvních pár dní  to je pěkná zátěž. Reálně otok bolí při každém jídle. A to ti způsobuje horší příjem potravy a kolísání glykemie. Tady nejde ani tak o ránu, ale o to, jak moc zasáhne každodenní režim diabetika.

 Obočí: viditelné, ale vystavené.

 Obočí je pořád na očích. Doslova. Co mi na něm vadí? Tření (oblečení, ručník, brýle). Pot, který se může dostat do rány. Spaní na stejném boku několik dní. Hojení bývá pomalejší a náchylnější k podráždění.   A s cukrovkou to znamená jediné, trpělivost navíc. 

 Pupík: největší trpělivostní test.

 Pupík je krásný. Ale je to dlouhá trať. Upřímně je to měsíce hojení. Tření oblečení, pot, sezení a bolestivé ohýbání. U diabetika je každé zpomalené hojení víc stresující, víc kontroly, víc nejistoty. 

A tady už si musíš položit otázku: stojí mi to za to? Co mi z toho vychází? Neexistuje "jen piercing". Existuje konkrétní místo, konkrétní tělo a konkrétní životní situace. Cukrovka z nás nedělá slabší lidi. Dělá z nás lidi, kteří víc přemýšlí, víc poslouchají svoje tělo. Víc si váží klidu.

  Tečka na závěr: Různá místa znamenají různé starosti. A není ostuda říct: "Tohle místo pro mě není." Protože nejde o to, co máš propíchnuté. Jde o to, jak se ve svém těle cítíš i za týden, měsíc, rok.

Shrnutí na závěr.

Nechci strašit. Nechci nikoho od piercingu odrazovat. A už vůbec nechci říkat, co musíš nebo nesmíš. Tenhle článek vznikl z jediného důvodu a to upozornit na rozdíly. Cukrovka sama o sobě není zákaz. Piercing není automaticky problém. Ale každé místo na těle má jiné hojení, jinou zátěž a jiná rizika. A u diabetika se to prostě víc počítá. Pokud piercing chceš a máš cukrovku dobře kompenzovanou. Vybereš kvalitní studio a jdeš do toho s klidem, ne se strachem. Pak je to tvoje rozhodnutí a je v pořádku. Já jen věřím, že informovaný klid je lepší, než nepříjemné překvapení. Tak si vybírej ne podle trendů, ale podle sebe. To není strašení. To je respekt k vlastnímu tělu.