Cukrovka a sádlo vs. olej co je vhodnější? Co se stalo s mým cukrem, když jsem vyměnila olej za sádlo. Olivový olej ano, ale jen když vím jak a kdy. Rozdělení na co který použít. Ghí a diabetes.

Dlouho jsem si myslela, že sádlo je pro diabetika sprosté slovo a že jediná správná cesta vede přes hezky vypadající olej, který na mě z regálu mrká jako ,,zdravější volba." 
Pak jsem začala víc sledovat, co mi skutečně dělá s cukrem v krvi a ne co vypadá hezky na etiketě.
U diabetu totiž nejde jen o kalorie, ale hlavně o to, jak tuk spolupracuje s cukrem a inzulinem.
Sádlo je čistý tuk bez sacharidů, takže samo o sobě glykémii nezvedá a při rozumném množství mě dokáže zasytit na dlouhou dobu.
Když jsem ho použila na vaření, neměla jsem tak brzo hlad a cukr byl klidnější, než po jídlech připravených na přepalovaném oleji.

Rostlinné oleje nejsou automaticky zlo, ale hodně záleží na tom, jaký olej, kolik ho použiju a hlavně jestli ho zahřívám nebo jen přidávám do studené kuchyně.

Řepkový nebo olivový olej dává smysl za studena, ale při vysokých teplotách se může chovat úplně jinak, než bych si jako diabetik přála.

Sádlo má výhodu v tom, že je tepelně stabilní a při smažení se tolik neničí, což je pro tělo menší zátěž.

Neznamená to, že bych si denně smažila řízky, ale malé množství kvalitního sádla v běžné kuchyni mi funguje líp než litry oleje schované za slovem "zdravý"

U diabetu jsem se naučila, že extrémy nefungují a že tělo často ocení jednoduchost víc, než módní trendy.
Pro mě osobně není otázka sádlo nebo olej o zákazu, ale o míře, kvalitě a reakci mého cukru.
A jestli mi něco tenhle boj s diabetem dal, tak odvahu přestat se bát potravin a začít víc věřit vlastním číslům a pocitům. 💚

Rozdělení na co který použít 

Dlouho jsem měla v hlavě zmatek, protože tuk byl prostě tuk a buď byl "dobrý", nebo "špatný".
S diabetem jsem ale pochopila, že mnohem důležitější než hodnocení je vědět, na co který tuk použít.
Sádlo mi dává smysl hlavně na teplou kuchyni, kdy potřebuji stabilní tuk, který se při vyšší teplotě nerozpadá a nedráždí mi pak cukr v krvi.
Používám ho v malém množství na restování masa, zeleniny nebo vajec, kde chci sytost a klidnější glykémii.
Máslo beru spíš jako chuťovku než základ, hodí se mi na dochucení hotového jídla nebo krátké opečení, ale ne na dlouhé smažení.
Řepkový olej používám opatrně a spíš tam, kde není extrémní teplota, protože tělo mi po něm někdy reaguje hůř než bych čekala.
Olivový olej má u mě jasné místo ve studené kuchyni, do salátů, pomazánek nebo na hotové jídlo, kde zpomalí vstřebávání sacharidů a cukr se chová klidněji.
Na rozpálenou pánev ho už netlačím, protože jsem pochopila, že zdravý olej použitý špatně není výhra.
Kokosový tuk beru jako výjimečnou záležitost, když potřebuju vysokou teplotu a specifickou chuť, ne jako každodenní základ.
U diabetu se mi osvědčilo mít doma víc druhů tuků a každý používat vědomě, ne automaticky.
Jakmile jsem tuky přestala házet do jednoho pytle, přestal se mi do jednoho pytle házet i cukr v krvi.
Nejde o dokonalou kuchyni, ale o to, aby tuk pracoval pro mě a ne proti mému diabetu. 

Slunečnicový olej jsem dlouho brala jako klasiku, protože ho měla doma každá babička a nikdo ho nikdy nezpochybňoval.
U diabetu jsem si ale postupně všimla, že právě po jídlech připravených na slunečnicovém oleji byl můj cukr často neklidný a hůř čitelný.
Není to tím, že by byl automaticky špatný, ale tím, že se velmi snadno přepaluje a při vysoké teplotě se z něj stává tuk, který tělu spíš přidělává práci.
Když ho používám na smažení nebo dlouhé restování, cukr mi po jídle často vystřelí a pak rychle padá dolů.
Tohle kolísání u mě spouští hlad, chutě a pocit, že bych měla pořád něco jíst.
Slunečnicový olej mi dává smysl spíš výjimečně a rozhodně ne jako hlavní tuk na každodenní vaření.
Do studené kuchyně ho skoro nepoužívám, protože tam mi chutí ani reakcí těla nedává takový smysl jako třeba olivový olej.
Jakmile jsem ho přestala automaticky lít na pánev a začala ho brát jen jako jednu z možností, cukr se mi celkově uklidnil.
U diabetu se mi znovu potvrdilo, že největší problém není potravina sama o sobě, ale způsob, jak ji používám.
Slunečnicový olej pro mě není zakázaný, ale je to tuk, se kterým zacházím opatrně a vědomě.
A přesně tohle rozlišování mi dává větší klid než nekonečné seznamy povolených a zakázaných potravin. 

Ghí a diabetes

Ghí a diabetes je pro mě téma, u kterého jsem si dlouho nebyla jistá, jestli je to pomocník nebo jen další módní vlna, která se tváří zdravěji než všechno ostatní. Dřív jsem měla pocit, že když mám cukrovku, měla bych se nasyceným tukům vyhýbat obloukem a že ghí je něco, co si mohou dovolit jen ti "bez diagnózy". Pak jsem si ale začala víc všímat toho, co mi skutečně dělá s glykémií, ne toho, co říkají titulky článků. Ghí je vlastně přepuštěné máslo, tedy čistý tuk bez sacharidů, takže samo o sobě cukr nezvedá, a když ho použiju malé množství na restování masa nebo zeleniny, často mám po jídle klidnější křivku než při smažení na oleji, který se přepaluje. Zjistila jsem, že mi ghí dává větší sytost a nemám za hodinu potřebu hledat něco dalšího k snědku, což je pro mě jako diabetika obrovská výhra. Zároveň si ale nedělám iluze, že je to zázrak ve skleničce, protože je to pořád čistý tuk s vysokou energetickou hodnotou a pokud bych to s ním přeháněla, tělo mi to vrátí jinak než přes glukometr. U diabetu totiž nejde jen o cukr, ale i o cévy, srdce a celkovou rovnováhu. Ghí pro mě dnes není zakázaná potravina ani superhrdina, je to jen další nástroj v kuchyni, který používám vědomě a s respektem. Naučila jsem se, že největší problém není konkrétní tuk, ale slepé následování pravidel bez toho, abych sledovala vlastní reakce. A tak si dnes dovolím dát lžičku ghí na pánev bez pocitu viny, protože vím proč to dělám, kolik ho dávám a jak na něj moje tělo reaguje, a to je pro mě u diabetu mnohem důležitější než jakýkoli zákaz.

Co se stalo s mým cukrem, když jsem vyměnila olej za sádlo 

Dlouho jsem měla doma pocit, že když použiju olej, dělám pro svůj diabetes maximum a že sádlo je krok zpátky.
Pak jsem si ale začala všímat, že po jídlech na oleji mám cukr rozhoupanější, rychlejší nástup hladu a často i chuť něco dojíst, i když porce byla stejná.
Jednoho dne jsem olej při vaření prostě vyměnila za malé množství sádla a čekala jsem, že se nic zásadního nestane.
Stalo se to, že cukr po jídle nestřelil tak rychle nahoru a hlavně neklesl prudce dolů, což pro mě bývá spouštěč přejídání.
Najednou jsem byla sytá déle a neměla jsem potřebu pořád kontrolovat glukometr.
Zjistila jsem, že sádlo mi v kombinaci s bílkovinami zpomalí trávení a cukr se chová klidněji a předvídatelněji.
Neznamená to, že bych jedla tučně víc než dřív, jen jsem změnila typ tuku a ubrala množství.
Olivový olej mi pořád dává smysl, ale spíš do salátu nebo na hotové jídlo než na rozpálenou pánev.
Když jsem přestala tuky hodnotit podle pověsti a začala je hodnotit podle reakcí svého těla, cukr mi to rychle ukázal.
Došlo mi, že u diabetu není důležité, co je "správně" podle internetu, ale co funguje mně konkrétně.
Sádlo pro mě přestalo být strašákem a stalo se jedním z nástrojů, jak mít klidnější cukr a míň výčitek.
A největší změna nebyla v pánvi, ale v hlavě, protože jsem si dovolila věřit vlastním číslům víc než cizím radám. 

Olivový olej ano, ale jen když vím jak a kdy 

Olivový olej jsem dlouho brala jako automatickou volbu, protože přece když má něco nálepku zdravé, nemůže to diabetikovi uškodit.
Pak jsem ale začala vidět, že po některých jídlech byl cukr rozhádaný, i když složení talíře vypadalo učebnicově správně.
Došlo mi, že problém nebyl olivový olej samotný, ale to, jak a kdy jsem ho používala.
Na rozpálené pánvi jsem z něj dělala něco, čím nikdy neměl být, a tělo mi to vracelo kolísáním glykémie a rychlejším hladem.
Když jsem ho přesunula ze smažení do studené kuchyně, najednou se začal chovat úplně jinak.
Trocha olivového oleje v salátu nebo na hotové jídlo mi pomáhá zpomalit vstřebávání sacharidů a cukr se zvedá klidněji.
Najednou nemám po jídle pocit, že bych za hodinu hledala něco dalšího k snědku.
Olivový olej mi dává smysl tehdy, když podporuje stabilitu a ne když se snaží zvládnout teploty, na které není stavěný.
U diabetu jsem se naučila, že zdravá potravina použitá špatně může nadělat víc škody než obyčejná potravina použitá chytře.
Nejde o to olej vyřadit, ale dát mu správné místo v kuchyni i v hlavě.
Když vím jak a kdy olivový olej použít, cukr je klidnější a já mám pocit, že jím vědomě a ne ze strachu.
A přesně tohle mi diabetes postupně učí, že největší rozdíl nedělá zákaz, ale pochopení.