Co je to vlastně cukrovka?

Dlouho jsem si myslela, že je to jen nemoc starších lidí, něco, co se mě netýká, něco, co se prostě jednou změří v krvi a buď to tam je, nebo není, jenže ve chvíli, kdy mi tu větu řekli nahlas, přestalo to být slovo a stal se z toho pocit, strach, otazník nad budoucností a hlavně obrovská zodpovědnost. 

Cukrovka je porucha metabolismu, při které tělo neumí správně zacházet s glukózou, protože buď nevytváří dostatek inzulínu, nebo na něj nedokáže reagovat, a cukr tak zůstává v krvi místo toho, aby dával energii buňkám, ale takhle učebnicově jsem to začala vnímat až mnohem později, nejdřív to pro mě bylo hlavně proč já a co bude dál. 

Cukrovka je každodenní přemýšlení nad jídlem, nad pohybem, nad tím, jestli jsem spala dost, jestli nejsem ve stresu, protože i ten dokáže zamíchat čísly víc než dort. 

Cukrovka je ráno, kdy si změříš hodnotu a podle jednoho čísla víš, jaký asi bude den, je to disciplína, kterou si nevybereš, ale musíš ji přijmout, pokud chceš žít dobře. Je to nemoc, která tě naučí pokoře, protože děláš všechno správně a stejně to někdy nevyjde, a ty se učíš nebrat to jako osobní selhání, ale jako informaci, jako signál těla, které si zaslouží péči, ne trest. 

Cukrovka mi vzala bezstarostnost, spontánnost a pocit, že si můžu dát cokoli bez přemýšlení, ale zároveň mi dala něco, co bych si jinak nikdy nevybudovala, dala mi vztah k vlastnímu tělu, dala mi odvahu změnit životní styl, zhubnout, začít jíst jinak, hýbat se, přestat se vymlouvat a začít se o sebe opravdu starat. 

Cukrovka je nemoc, která může potichu škodit cévám, očím, ledvinám i srdci, pokud ji člověk ignoruje, ale zároveň je to stav, který se dá mít pod kontrolou, pokud se rozhodneš spolupracovat, učit se a přijmout, že dokonalost neexistuje. Je to cesta, na které se učíš odpouštět si výkyvy, radovat se z dobrých hodnot a nevzdávat to při těch horších. 

Cukrovka není konec života, jak jsem si v první chvíli myslela, není to rozsudek, je to výzva, která mě donutila zpomalit a přehodnotit priority, která mě naučila vážit si obyčejných dnů, kdy je všechno v rovnováze, a která ze mě udělala silnější ženu, než jsem byla předtím. A když se dnes někdo zeptá, co je to vlastně cukrovka, neodpovídám jen definicí z učebnice, ale říkám, že je to součást mého života, kterou jsem si nevybrala, ale kterou jsem se rozhodla žít vědomě, zodpovědně a s respektem k sobě samé.