Sacharidy a cukry. Kolik sacharidů denně může diabetik vlastně sníst?

Dlouho jsem si myslela, že sacharidy a cukry jsou zlo a že čím méně jich sním, tím budu lepší diabetik. Počítala jsem každé sousto a měla výčitky i z kousku jablka. Časem jsem ale pochopila, že problém nejsou sacharidy samotné, ale strach z nich. 

Sacharidy jsou pro tělo energie a bez energie nejde fungovat ani fyzicky, ani psychicky. 

Cukry nejsou jen sladkosti, cukry jsou i v pečivu, bramborách, rýži, ovoci a zelenině. Rozdíl je v tom, jak rychle se vstřebají a co s nimi tělo udělá. Rychlé cukry mi zvednou glykémii rychle a často stejně rychle spadne dolů. 

Pomalé sacharidy mi dávají pocit sytosti a stabilnější hladinu cukru v krvi. Když sacharidy vynechám úplně, tělo si je stejně vyžádá později a většinou ve chvíli, kdy už nemám kontrolu. 

Znám ten večerní hlad, kdy bych snědla lednici a ještě měla pocit selhání. Ne proto, že jsem slabá, ale proto, že jsem přes den jedla málo nebo špatně. Učím se jíst sacharidy vědomě, ne ze strachu a ne z povinnosti. Učím se poslouchat tělo a ne jen čísla v aplikaci. 

Každý diabetik má jiné potřeby a jiné reakce na stejné jídlo. To, co funguje mně, nemusí fungovat tobě a naopak. Neexistuje univerzální ideální množství sacharidů pro všechny. Existuje jen hledání rovnováhy mezi jídlem, pohybem, léky a psychikou. 

Přestala jsem dělit jídlo na dobré a špatné. Začala jsem ho dělit na to, po čem mi je dobře, a po čem ne. A hlavně jsem přestala mít pocit, že musím být dokonalá. Protože diabetik, který se nebojí sacharidů, má často klidnější hlavu i lepší hodnoty. 

 Kolik sacharidů denně může diabetik vlastně sníst?

Jedna z nejčastějších otázek, které jsem kdy slyšela, je kolik sacharidů denně může diabetik vlastně sníst. A zároveň je to otázka, na kterou nejde odpovědět jedním číslem. Protože diabetik není tabulka a jeho tělo se nechová každý den stejně. Někdo zvládne 150 gramů sacharidů denně a má krásné hodnoty. Jiný potřebuje víc a někdo naopak míň. Záleží na typu diabetu, lécích nebo inzulínu, pohybu, stresu, hormonech i spánku. Záleží dokonce i na tom, jestli je pondělí ráno nebo pátek večer. Sacharidy se nemění, mění se naše tělo a jeho reakce. Jeden den zvládnu pečivo bez problémů a druhý den mi stejná snídaně rozhodí glykémii. Někdy za to může stres, někdy špatná noc, někdy blížící se menstruace nebo nemoc. Proto se doporučení pořád mění a působí to chaoticky. Dřív se diabetikům říkalo jez co nejméně sacharidů. Pak přišlo období přesného počítání a striktních tabulek. Dnes se ví, že extrémy nefungují dlouhodobě. Příliš málo sacharidů vede k únavě, chutím, přejídání a výkyvům. Příliš mnoho bez ohledu na složení zase k vysokým glykémiím. Smysl dává hledat rozmezí, ve kterém se cítím dobře fyzicky i psychicky. Pro mnoho diabetiků se denní příjem pohybuje zhruba mezi 130 až 250 gramy sacharidů. Ale to číslo je jen orientační, ne pravidlo vytesané do kamene. Důležitější než samotné množství je rozložení během dne. Jiné sacharidy sním k snídani, jiné po pohybu a jiné večer. Důležitá je také kombinace s bílkovinami a tuky. Sacharidy samy o sobě nejsou nepřítel. Nepřítelem je pocit selhání pokaždé, když se číslo liší od ideálu. Proto se to pořád mění. Protože život se mění. A diabetik není stroj, ale člověk.