Jablečná vláknina a diabetes

Jablečná vláknina. Zní to strašně nenápadně, skoro jako něco čeho si člověk ani nevšimne i když projde kolem toho v obchodě. A přitom pro mě jako diabetika je to jedna z těch malých věcí, které dokážou udělat velký rozdíl v tom, jak se cítím během dne.

Pamatuju si, jak jsem ji poprvé vzala do ruky. Říkala jsem si, že to je prostě nějaký prášek z jablek, nic víc. Jenže pak mi došlo, že to není o chuti ani o tom, že si tím "něco přidám do jídla". Je to o tom, co to udělá uvnitř těla. Jablečná vláknina totiž zpomaluje vstřebávání cukrů, a to je přesně to, co my diabetici potřebujeme. Žádné prudké výkyvy, žádné horské dráhy, ale hezky pomalu a klidně.

Začala jsem ji přidávat úplně nenápadně. Do jogurtu, do kaše, někdy i do těsta, když peču něco "bez výčitek". A najednou jsem si všimla, že po jídle nejsem tak unavená. Že nemám ten známý pocit, kdy cukr vyletí nahoru a pak spadne dolů a já bych nejradši zalehla a nic nedělala. Bylo to takové jemné, ale znatelné zklidnění.

Ve vodě není rozpustná váže na sebe vodu, takže je lepší třeba ve smoothie.

Co na ní mám ráda nejvíc, je to, že není agresivní. Nemění chuť jídla, nevnucuje se. Prostě tam je a dělá svoji práci. A přesně tak to mám ráda. U diabetu už řešíme tolik věcí, že každá pomoc, která funguje tiše na pozadí, je vlastně malý zázrak.

Samozřejmě to není žádná kouzelná berlička, která všechno vyřeší. Když si dám něco, co bych neměla, tak mě žádná vláknina nezachrání. Ale jako součást běžného fungování je to pro mě takový malý chytrý trik , který mi pomáhá držet věci víc pod kontrolou a hlavně se cítit líp.

A víš co je na tom vlastně nejhezčí? Že je to úplně obyčejná věc z jablek. Nic složitého, žádná chemie, žádné složité názvy. Jen příroda, která funguje. A já mám čím dál víc pocit, že právě k takovým jednoduchým věcem se s diabetem stejně nakonec vracíme nejčastěji.