Jak čtu lékařskou zprávu z očního vyšetření, když mě doktor řekne: ,,výsledky máte dobré". Výsledky jsou dobré… ale já se tak necítím.

 Sedím v ordinaci, poslouchám lékaře a slyším tu větu, kterou chce slyšet každý: "Výsledky máte dobré." Úleva. Fakt velká. Jenže pak mi do ruky přistane lékařská zpráva plná čísel, zkratek a slov, která normální člověk v běžném životě nepoužívá. A i když mi bylo řečeno, že je všechno v pořádku, doma na tu zprávu koukám a hlavou mi stejně běží různé otázky.

 Je to opravdu dobré? Neměla bych se o něco bát?

 Možná to znáš taky. Lékařská zpráva není psaná pro nás. Tohle je první věc, kterou jsem si musela uvědomit. Lékařská zpráva není dopis pro pacienta, ale pracovní dokument mezi lékaři. Proto ty zkratky, latinská slova a suchý styl. Takže pokud tam není červeně vykřičník nebo věta "nutná okamžitá změna léčby", je to už samo o sobě dobré znamení. 

Když máš cukrovku a výsledky jsou "dobré" 

U diabetika totiž "dobré výsledky" neznamenají dokonalost. Znamenají, že cukr je kompenzovaný, hodnoty jsou stabilní, nejsou známky komplikací a tělo to zvládá. A to je přesně ten cíl. Ne být robot, ale držet rovnováhu. 

Ta čísla, co nás děsí nejvíc.

 Upřímně kdo z nás se hned nedívá na čísla? Já jako první kouknu na HbA1c – dlouhodobý cukr, glykemii, ledviny, cholesterol.

 A když mi lékař řekne, že jsou výsledky dobré, beru to takhle. Ano, možná to není "učebnicová norma", ale pro moje tělo je to teď OK. A to je důležité. 

Závěr zprávy to je klíčová věta.

 Pokud máš číst jen jednu část, čti závěr. Když tam stojí, že stav je stabilní, bez komplikací a beze změny léčby je to super. Pak si v duchu říkám. Dobrá práce, tělo. A dobrá práce i pro mě. 

Proč i dobrá zpráva může vyvolat nejistotu?

Protože diabetik (a obecně člověk s chronickým onemocněním) se naučí být pořád ve střehu. Hledáme problém i tam, kde není. Kontrolujeme, analyzujeme, porovnáváme. A někdy zapomeneme udělat to nejjednodušší. Na chvíli si dovolit mít radost. 

Co dělám já?

 Když mám dobré výsledky poděkuju sama sobě. Nepitvám každou desetinku, beru to jako signál, že to, co dělám den co den, má smysl. A hlavně nepřestanu o sebe pečovat jen proto, že "je to teď dobré".

 Tečka na závěr.

 Lékařská zpráva s dobrými výsledky není samozřejmost. Je to výsledek spousty malých rozhodnutí, která nejsou vidět. Co jím, kdy se hýbu, že si měřím cukr, i když se mi nechce. Takže příště, až dostaneš zprávu a uslyšíš "je to v pořádku", zkus si říct: "Dělám pro sebe maximum. A je to vidět."  

Výsledky jsou dobré… ale já se tak necítím. 

Je to v pořádku? 

"Výsledky máte dobré." Vysloveno klidně, samozřejmě, skoro mezi dveřmi. A já přikyvuju. Usměju se a jdu domů. Jenže někde uvnitř to úplně nesedí. Nejsem v euforii, spíš mám zvláštní prázdno. Možná únavu. Možná obavy, které neumím pojmenovat. 

A víš co? Je to normální. 

Dobré výsledky neznamenají, že musíš být v pohodě. Tohle mi trvalo pochopit nejdéle. Lékařské výsledky měří krev, hodnoty, orgány. Ale neměří hlavu, emoce ani vyčerpání. Takže klidně může platit, že cukr je v normě a nejsou žádné komplikace. Ale co ten pocit, že je toho na mě prostě moc!!!

 A to se nevylučuje. Chronické onemocnění je běh na dlouhou trať .    U diabetu (a nejen u něj) nejsou nejtěžší dny ty, kdy je průšvih. Nejtěžší jsou často ty "normální". Ty dny, kdy se musíš hlídat pořád. Výsledky jsou dobré, ale energie chybí. Nikdo nevidí, kolik práce za tím je. A právě tehdy se může objevit únava, smutek, nebo podráždění i když "všechno vychází dobře". 

Možná nejsi vděčná. Možná jsi jen unavená. 

Tohle je věta, kterou bych si přála slyšet dřív. Nemusíš skákat radostí jen proto, že nemáš komplikace a čísla vyšla a že "jiní jsou na tom hůř". Máš právo být unavená. Máš právo říct si, že děláš maximum a je to náročné. 

Co dělám, když tohle přijde na mě?

 Ne vždy to zvládám ideálně. Ale postupně jsem si našla pár věcí, které mi pomáhají. Nepřesvědčuju se, že "bych měla být v pohodě". Dám si den, kdy cukrovku řeším jen nutně. Píšu si myšlenky i ty nepěkné. Připomenu si, že dobré výsledky jsou důkaz, ne povinnost být šťastná. Někdy stačí jen zpomalit. Někdy si to přiznat nahlas, kdy už je dobré zbystřit. Jsou ale chvíle, kdy je dobré se zastavit a říct si o pomoc i když jsou výsledky dobré.

 Zpozorni, pokud jsi dlouhodobě vyčerpaná a máš úzkosti, nebo strach z budoucnosti. Když ti cukrovka bere radost ze života a máš pocit, že "to táhneš sama". Tohle nejsou slabosti. To jsou signály. 

O čem se bavit s lékařem?  

Nejen o číslech. Postupně se učím mluvit s lékaři i o tom, co není v tabulkách. Třeba, že "Jsem hodně unavená, i když jsou hodnoty dobré." "Psychicky je to teď těžší." "Co by mi mohlo ulevit v běžném režimu?" I tohle je součást péče.

 A na závěr...

 Dobré výsledky jsou skvělé. Opravdu. Ale nejsou měřítkem toho, jestli máš právo být unavená, smutná, nebo přetížená. Pokud se dnes necítíš dobře, neznamená to, že selháváš. Znamená to, že jsi člověk, který dlouhodobě pečuje o své zdraví. A to je někdy víc než dost.