Fruktóza a sacharóza.

Fruktóza a sacharóza jsou slova, která jsem dřív přeskakovala a dnes u nich automaticky zpomalím. Na obalu vypadají nenápadně, ale v těle se chovají dost odlišně. 

Sacharóza je klasický cukr, který známe všichni z cukřenky. Je to půl na půl glukóza a fruktóza a cukr v krvi po ní většinou vystřelí rychle. U mě je reakce čitelná a glukometr se ozve brzy. 

Fruktóza má pověst "lepšího cukru", ale realita je složitější. Glykemii mi často nezvedne hned, což zní lákavě. Zároveň ale zatěžuje játra a při větším množství se mi neodvděčí. Dlouho jsem si myslela, že když je něco slazené fruktózou, mám vyhráno. Pak jsem zjistila, že po fruktóze můžu být nafouklá, unavená a s chutí na další sladké. Cukr sice nevystřelí, ale tělo se tváří nespokojeně. 

Sacharóza je pro mě upřímnější. Vím, že přijde nárůst cukru a můžu s tím počítat. 

U fruktózy je reakce záludnější a někdy opožděná. 

Pozor dávám hlavně na výrobky, kde je fruktóza schovaná jako "ovocný cukr". Ovocný zní zdravě, ale pořád je to cukr. A když je ho moc, tělo to pozná, i když glukometr chvíli mlčí. 

Ovoce jako takové neřeším stejně jako fruktózu v sušenkách. V ovoci je vláknina, objem a jiný kontext. Problém je izolovaná fruktóza přidaná do všeho možného. 

Pro mě platí jednoduché pravidlo. Sacharóza zřídka a vědomě. Fruktóza opatrně a ne jako výhra. Neexistuje "hodný cukr", jen cukr, který si umím pohlídat. A čím víc rozumím rozdílu mezi fruktózou a sacharózou, tím klidnější mám cukrovku i hlavu.