Mužský organismus a cukrovka.

Mužský organismus a cukrovka je téma o kterém se podle mě mluví strašně málo a přitom doma často vidím jak jinak reaguje mužské tělo než to moje. 

Znovu si uvědomuju, že cukrovka není jen o číslech na glukometru, ale o hormonech, egu, tichu a o tom že chlapi většinou nemluví o tom co je bolí. 

Já nejsem žádná poradna ani lékař, jsem jen obyčejná ženská, která cukrovku žije a dívá se kolem sebe otevřenýma očima. Mužské tělo funguje jinak už jen tím, že má víc svalové hmoty, jinak ukládá tuk a jinak reaguje na stres. 

A právě stres je podle mě obrovský hráč protože chlap často drží věci v sobě, nebrečí, nejde si postěžovat a pak se diví, že mu cukr lítá jak splašený, protože tělo neřeší jestli je stres z práce, nebo z hádky doma prostě vyplaví hormony a glukóza jde nahoru. 

Hodně mužů má víc tuku v oblasti břicha a to není jen estetika, ale metabolicky aktivní tuk který zhoršuje inzulinovou citlivost a pak se řekne, že je to lenost, nebo že moc jí. Ale ono je to často hlubší kombinace hormonů životního stylu a toho že prevence je pro spoustu chlapů sprosté slovo dokud není pozdě. 

U mužů s cukrovkou se víc řeší tlak, srdce, erekce a já vím že tohle téma je citlivé ale právě problémy s erekcí bývají někdy první signál že cévy nejsou v pořádku a že cukrovka už si vybírá svou daň. Jenže který chlap o tom bude mluvit dobrovolně že ano. 

Přijde mi, že mužský organismus reaguje rychleji na změny pohybu protože svaly jsou obrovský spalovač glukózy, takže když začne pravidelně chodit, cvičit nebo makat rukama bývá vidět zlepšení dřív než u nás žen, které jsme víc pod vlivem cyklu hormonálních výkyvů a zadržování vody. Ale zase když se muž přestane hýbat a sedne k počítači na deset hodin denně tělo to spočítá taky rychle. 

Co vnímám hodně je vztah mužů k jídlu, protože pro spoustu z nich je jídlo výkon, maso a pivo rychlá energie a málo zeleniny. Když se k tomu přidá ještě cukrovka tak najednou slyší zákazy a zákazy a jejich první reakce je vzdor nebo ticho. Já si ale myslím, že místo zákazů potřebují pochopit souvislosti a dát jim pocit že nejsou slabí když si dají salát, nebo vynechají třetí pivo. 

Mužský organismus má jinou hladinu testosteronu a ten když klesá s věkem, nebo při obezitě může zhoršovat citlivost na inzulin a energii celkově. Pak se točí kruh únava menší pohyb, víc tuku horší cukry a víc frustrace a do toho tlak že chlap má přece vydržet a nestěžovat si. 

Já to vidím tak že muž s cukrovkou potřebuje respekt ne strašení. Potřebuje konkrétní jednoduché kroky a jasné výsledky. Protože když vidí že po večeři bez hromady pečiva má ráno lepší číslo tak ho to motivuje víc, než dlouhé přednášky o komplikacích za dvacet let. 

A ještě jedna věc kterou cítím jako důležitou je psychika. Muž často navenek působí že je v pohodě, ale uvnitř může mít strach z budoucnosti z toho že selže, že nebude moct pracovat, že nebude silný a tyhle obavy se do tabulek nevejdou, ale do glykémie ano. 

Neříkám že je to stejné u všech mužů a nechci nikoho házet do jednoho pytle jen sdílím to co pozoruju a co mi dává smysl v běžném životě. Znovu připomínám že nejsem žádná poradna jen laik, který žije s cukrovkou a učí se každý den něco nového a možná právě proto si dovoluju říct že mužský organismus a cukrovka je kombinace biologie hormonů, ega a ticha a že někdy stačí málo otevřený rozhovor, víc pohybu, méně stresu a pochopení místo posuzování. 💚💙❤