Med a cukrovka

Med a cukrovka je téma, které se vrací pořád dokola, protože na jedné straně stojí příroda, včely, poctivý med a pocit, že "tohle přece nemůže škodit", a na druhé straně realita těla, které reaguje na cukr úplně stejně, ať už je ze sklenice medu nebo z kostky cukru.

Já to řeknu upřímně, med není zázrak, který by byl pro diabetika automaticky v pořádku, i když je přírodní a krásně voní a máme k němu vztah, pořád je to koncentrovaný cukr a tělo ho tak i bere.

Když si dáš lžičku medu, hladina cukru v krvi se zvedne, někdy rychle, někdy o něco pomaleji než u bílého cukru, ale zvedne se vždycky, a to je věc, kterou nejde obejít ani "bio" nálepkou ani tím, že med pochází od včelaře od vedle.

Na druhou stranu není potřeba jít do extrému a říct si, že med je zakázaný navždy, protože u cukrovky nejde o zákaz všeho, ale o pochopení vlastního těla a práce s množstvím a načasováním.

Velký rozdíl dělá to, jestli si dáš med samotný, třeba na prázdný žaludek, nebo jestli ho máš jako malou součást jídla, kde je i bílkovina a tuk, protože pak se cukr vstřebává pomaleji a tělo na něj reaguje klidněji.

Hodně lidí si myslí, že med je "zdravý cukr", ale pravda je spíš taková, že je to jen jiná forma cukru, která má navíc stopové látky, ale ty nezmění jeho vliv na glykemii tak zásadně, jak bychom si přáli.

Co ale med umí, je změnit vztah k jídlu, protože když si dáš kvalitní med, většinou ho nepotřebuješ tolik, chutná intenzivněji a člověk k němu přistupuje víc vědomě než k obyčejnému cukru.

Pokud máš cukrovku, nejdůležitější je sledovat vlastní reakci, protože každý jsme trochu jiný a to, co jednomu vyletí cukr hodně, může u druhého být zvládnutelné, a glukometr v tomhle nelže.

Osobně to vnímám tak, že med může být malá radost, ne každodenní samozřejmost, něco, co si dáš vědomě, ideálně v malém množství a v kombinaci s jídlem, které ti pomůže udržet hladinu cukru stabilnější.

Velkou roli hraje i to, jestli máš cukrovku pod kontrolou, jak jíš během dne, jestli se hýbeš a jak tvoje tělo reaguje celkově, protože jeden detail nikdy nerozhoduje sám o sobě.

A pak je tu ještě jedna věc, kterou cítím čím dál víc, a to je návrat k jednoduchosti, protože když má člověk vlastní med nebo ví, odkud pochází, často ho začne vnímat jinak, ne jako sladidlo do všeho, ale jako něco vzácného.

Takže odpověď na otázku med a cukrovka není ano nebo ne, je to spíš "záleží", záleží na množství, načasování, celkovém stylu života a hlavně na tom, jak dobře znáš svoje tělo.

A možná nejdůležitější myšlenka na konec je, že nejde o to být dokonalý, ale být vědomý, protože právě tohle dělá největší rozdíl.