Dětský organismus a cukrovka.

Dětský organismus a cukrovka je téma, které mi vždycky sevře srdce, protože když si představím malé tělo, které se teprve učí žít, běhat, smát se a objevovat svět, a do toho musí řešit glykémii, inzulin a jídlo, přijde mi to strašně nespravedlivé, a znovu říkám, nejsem žádná poradna ani lékař, jsem jen žena, která žije s cukrovkou a dívá se na to lidsky. 

Dětské tělo je rychlé, citlivé a proměnlivé, metabolismus jede na plné obrátky, hormony rostou, jeden den dítě skoro nejí a druhý den by snědlo půl lednice, a do toho glykémie lítá nahoru a dolů mnohem rychleji než u dospělého, protože malé tělo reaguje prudčeji na pohyb, emoce i nemoc. 

Stačí běhání po hřišti, hádka ve škole nebo obyčejná rýma a čísla jsou úplně jiná, a právě ta nepředvídatelnost je podle mě na dětské cukrovce to nejtěžší, protože dítě ještě nemá nadhled a rodič nese obrovskou zodpovědnost a často i strach. 

Děti navíc procházejí růstem a pubertou a růstový hormon i další hormony umí zvyšovat inzulinovou rezistenci, takže období, kdy dítě roste jako z vody, může znamenat vyšší dávky inzulinu a větší výkyvy, a nikdo by si to neměl vykládat jako selhání, ale jako biologii. 

Vnímám i to, že dětský organismus potřebuje jídlo jinak než dospělý, potřebuje energii na vývoj mozku, kostí, svalů, a proto je podle mě nebezpečné sklouzávat k přehnaným zákazům a strachu z každého sousta, protože vztah k jídlu se tvoří právě v dětství a může si ho nést celý život. 

Cukrovka u dítěte není jen o těle, ale i o psychice, o tom nebýt jiný, nebýt vyčleněný, nebýt ten, kdo si musí píchat inzulin, když ostatní jen běží na zmrzlinu, a tady hraje obrovskou roli podpora rodiny a školy, protože dítě potřebuje cítit, že není problém, ale že jen žije s určitou podmínkou. 

Dětský organismus je ale zároveň neuvěřitelně přizpůsobivý a silný, děti si dokážou zvyknout na věci, které by dospělého položily, a často berou cukrovku přirozeněji než jejich rodiče, protože ji přijmou jako součást života, ne jako konec světa. 

Já sama cítím obrovský respekt ke všem dětem s cukrovkou i jejich rodičům, protože to není jen léčba, je to každodenní bdělost, plánování, počítání, a přesto snaha nechat dítěti normální dětství, smích, dort na narozeninách a bezstarostnost. 

Dětský organismus a cukrovka je kombinace křehkosti a obrovské síly, rychlého metabolismu a rychlých emocí, a možná nás učí víc než jakákoliv učebnice, že čísla jsou důležitá, ale ještě důležitější je bezpečí, láska a pocit, že i s cukrovkou může být život plný barev a radosti. 💚💙❤