Strach z noci s diabetem. Co mám v noci vedle sebe na nočním stolku.

Bát se noci s diabetem je normální a neznamená to že jsi slabá znamená to že ti na sobě záleží.
Taky jsem ležela ve tmě a poslouchala svoje tělo a každé pípnutí v hlavě bylo hlasitější než klid.
Strach často nevzniká z hypa ale z nejistoty, co když se neprobudím, co když to nezvládnu, co když to dnes zrovna přijde.
Pomohlo mi připustit si, že strach tu je a nepřetlačovat ho silou, ale dát mu místo a zároveň plán.
Když vím že mám senzor, nastavené alarmy, glukózu před spaním zkontrolovanou a malou svačinu připravenou strach ztratí část své moci.
Rituál před spaním je pro mě důležitější, než dokonalé číslo protože uklidňuje hlavu ne jen cukr.
Uvědomila jsem si že tělo mi většinou dává signály a že jsem se už tolikrát probudila včas, že to není náhoda, ale zkušenost.
Naučila jsem se nevěřit každé katastrofické myšlence která přijde večer, protože noc je mistr na strašení i zdravých lidí.
Pomáhá mi připomínat si kolik nocí už bylo v pořádku i když jsem se bála.
Důvěra se nevrací skokem ale po malých krůčcích jednu noc za druhou.
A hlavně jsem si dovolila říct že nejsem špatná diabetička když se bojím, jsem jen člověk který chce ráno zase vstát a žít.
Strach slábne pokaždé když se probudíš do dalšího rána a zjistíš že to zase šlo.
A ono to půjde i dnes. 💙

Co mám v noci vedle sebe na nočním stolku

Na nočním stolku nemám chaos ani výčitky mám tam klidovou výbavu.
Vždycky tam mám glukózu nebo hroznový cukr protože v hypu nechci přemýšlet ani hledat.
Malý džus nebo krabičku s pitím s cukrem kdybych byla rozhozená a potřebovala tekutinu.
Lahev vody protože někdy se budím spíš žízní než hypem a tělo si to plete.
Mobil nebo čtečku senzoru po ruce abych nemusela vstávat a rozsvěcet celý byt.
Ubrousek nebo kapesník maličkost ale v noci strašně uklidní když je všechno po ruce.
Někdy malou plánovanou svačinu třeba rýžový chlebíček nebo sušenku bez cukru když vím že mám den za sebou.
A hlavně pocit že je to v pořádku že se zajišťuju a nejsem slabá ale připravená.

Ten stolek není známka strachu ale péče.
Je to tiché ujištění že i kdyby něco přišlo jsem v bezpečí a zvládnu to. ❤🕙🌜🍀