Střevní potíže (průjem) a cukrovka. Co může způsobovat průjem diabetikovy. Co dělat, když se rozhodí střeva i cukr.

Jestli je něco, co mě s cukrovkou umí rozhodit víc než rozhozený glukometr, tak jsou to střeva.
Průjem, křeče, nafouknuté břicho, pocit že "to není ono" a do toho hlídání cukru – přesně ten typ dnů, kdy má člověk chuť zalézt pod deku a zrušit svět.

Zažila jsem to už několikrát a pokaždé mě překvapilo, jak rychle se střevní potíže dokážou propsat do glykémií.
Najednou cukry lítají, jídlo se chová jinak než obvykle a tělo si jede úplně vlastní program.

Když mám průjem, tělo nestíhá vstřebávat sacharidy tak, jak jsem zvyklá.
Jím normálně, ale cukr se zvedne málo nebo vůbec, jindy naopak vystřelí, protože stres, dehydratace a hormony dělají svoje.
Často mám větší riziko hypoglykémie, hlavně když jím málo, bojím se jídla nebo "šetřím" trávení až moc.
Do toho ztráta tekutin a minerálů, únava, slabost a cukrovka je rázem mnohem citlivější než obvykle.

Strava při průjmu je u mě hlavně o klidu, jednoduchosti a návratu k úplným základům.
Zapomínám na experimenty, saláty, syrovou zeleninu, sladidla, tučné věci i "fit" dobroty.
Držím se jídel, která nezatíží střeva a přitom mi pomůžou udržet cukr aspoň trochu stabilní.

Funguje mi bílý rohlík nebo suchý toast, rýže, vařená mrkev, banán v malém množství, brambory bez tuku, jemný vývar.
Jím menší porce častěji, protože velké jídlo je v tomhle stavu spíš nepřítel.
Hlídám pití víc než kdy jindy – voda, slabý čaj, při větších potížích i minerálka nebo rehydratační roztok, protože bez tekutin cukry zlobí ještě víc.

Co jsem se musela naučit přijmout je fakt, že při střevních potížích prostě nemám "učebnicové" glykémie.
A že to není moje chyba.
Že někdy musím víc měřit, někdy si dát sacharidy i ve chvíli, kdy bych normálně nejedla, a někdy si odpustit výčitky, že to není ideální.

Pozor si dávám hlavně na léky – některé mohou průjem zhoršovat a při dehydrataci se tělo chová jinak.
Když potíže trvají déle, zhoršují se nebo mám opakované hypoglykémie, řeším to s lékařem a nehraju si na hrdinu.

Střeva a cukrovka jsou propojenější, než jsem si dřív myslela.
Jakmile se rozhodí trávení, rozhodí se i cukr, nálada, energie a psychika.
A právě v těchhle dnech je podle mě nejdůležitější být na sebe hodná, zpomalit, zjednodušit jídlo a přijmout, že cukrovka není jen o číslech, ale o celém těle.

Jestli to teď zažíváš taky, nejsi v tom sama.
A není to selhání.
Je to jen další kapitola života s cukrovkou, která si žádá trochu víc trpělivosti a laskavosti k sobě 💙

Co může způsobovat průjem diabetikovy 

Průjem a cukrovka je kombinace, kterou bych si dobrovolně nevybrala, ale zažila jsem ji víckrát, než bych chtěla, a pokaždé mě to překvapí, jak moc to rozhodí nejen břicho, ale i cukry a hlavu. Člověk má pocit, že dělá všechno správně, jí podobně jako jindy, a přesto se tělo rozhodne, že dneska bude jinak.

U diabetika může mít průjem víc příčin a ne vždy je to jen "něco špatného jsem snědla". Často za tím stojí obyčejná střevní viróza, bakterie nebo reakce na jídlo, které tělu nesedlo, a v tu chvíli je to stejné jako u kohokoliv jiného, jen s tím rozdílem, že my k tomu navíc hlídáme glykémii. Jenže u nás se k tomu může přidat i samotná cukrovka.

Dlouhodobě vyšší cukry totiž poškozují nervy, a to i ty, které řídí trávení, a pak se může objevit takzvaná diabetická neuropatie trávicího traktu, kdy střeva nepracují tak, jak mají, a střídá se zácpa s průjmem, nadýmání, pocit plnosti nebo nečekané běhání na toaletu. Není to téma, o kterém se mluví nahlas, ale děje se to a není to žádná ostuda.

Další velká kapitola jsou léky, protože některé léky na cukrovku umí potrápit žaludek i střeva, typicky metformin, který je sice skvělý pomocník, ale u někoho způsobuje právě průjem, hlavně na začátku léčby nebo při vyšší dávce. A pak si člověk říká, jestli je to nemoc, jídlo nebo tablety, a někdy je to prostě kombinace všeho.

Průjem může vyvolat i umělé sladidlo nebo větší množství cukerných alkoholů v "bez cukru" potravinách, protože sorbitol, xylitol nebo maltitol umí ve větším množství působit projímavě, a to jsem si musela vyzkoušet na vlastní kůži, když jsem si myslela, že když je něco bez cukru, můžu toho víc. Nemůžu.

Svoji roli hraje i stres, protože když jsem dlouhodobě ve napětí, řeším cukry, rodinu, práci a všechno dohromady, moje střeva reagují skoro okamžitě, jako by si řekla, že už toho mají taky dost. A cukrovka a stres jsou propojené víc, než bych si přála.

Specifickou kapitolou je celiakie nebo intolerance laktózy, které se u lidí s diabetem, hlavně 1. typu, objevují častěji, a pokud se přidá nevysvětlený dlouhodobý průjem, hubnutí nebo chudokrevnost, je dobré to řešit s lékařem a nenechat to jen tak být.

A pak je tu ještě jedna věc, o které se moc nemluví, a to je rozhozená glykémie sama o sobě, protože vysoký cukr vede k většímu močení, dehydrataci a celkovému rozladění organismu, a tělo pak reaguje citlivěji i na běžné podněty. Když jsou cukry dlouhodobě mimo, tělo není v rovnováze a střeva to můžou dát najevo.

Pro mě osobně je důležité sledovat souvislosti, kdy se to děje, co jsem jedla, jaké mám cukry, jestli jsem ve stresu, jestli jsem měnila léky, a hlavně nebát se to řešit s lékařem, pokud se průjem opakuje, trvá déle než pár dní, je spojený s horečkou, silnou bolestí nebo kolísáním cukru. Hrdinství tady nemá místo.

Život s cukrovkou je někdy o tom přijmout, že tělo není stroj a že když se ozvou střeva, není to selhání, ale signál. A já jsem se naučila jeden důležitý postoj, že místo výčitek si raději položím otázku, co mi tím tělo chce říct, protože cukrovka není jen o číslech na glukometru, ale o respektu k vlastnímu tělu jako celku.