Sýry a cukrovka – které jsou nejlepší“. 🧀😊Sýry a cukrovka – plátkové vs. mazací očima života, chutí a reality

Sýry jsou pro mě něco jako malá jistota v každodenním jídle, něco, co mě podrží ve chvíli, kdy nechci přemýšlet nad tím, co vlastně můžu a co už ne, protože když žijete s cukrovkou, jídlo není jen radost, ale i zodpovědnost, a právě sýry jsou jednou z těch potravin, které mi dávají klid, protože vím, že mi nerozkolísají cukr tak jako jiné věci, ale zároveň vím, že ani u nich to není úplně bez přemýšlení.

Často se mě někdo ptá, jestli jsou lepší plátkové sýry nebo mazací sýry, a já se vždycky trochu usměju, protože pravda není černobílá, ale spíš taková jemně krémová jako dobrá lučina, a záleží nejen na tom, co jíme, ale i kdy to jíme, s čím to kombinujeme a kolik toho sníme.

Plátkové sýry mám spojené s jednoduchostí, vezmu plátek eidamu nebo goudy, přidám zeleninu, někdy kousek pečiva a mám hotovo, nic složitého, žádné přemýšlení, prostě jídlo, které funguje, protože plátkové sýry mají minimum sacharidů, takže mi nerozjíždí cukr, a zároveň mě zasytí, což je pro mě strašně důležité, protože hlad je pro diabetika často začátek problémů.

Mazací sýry jsou naopak takové moje malé pohlazení, něco jemnějšího, krémovějšího, ale zároveň tam už jsem opatrnější, protože ne všechny mazací sýry jsou stejné, některé obsahují víc sacharidů, škrobů nebo různých přidaných věcí, které na první pohled nevidíme, ale tělo je pozná rychle, a cukr taky, a to pak člověk nechce.

Já jsem si časem našla svou cestu a začala jsem si dělat domácí lučinu z bílého řeckého jogurtu, a to je pro mě úplný poklad, protože vím přesně, co jím, vezmu kvalitní řecký jogurt, nechám ho přes noc na lince vykapat přes plátýnko, někdy přidám špetku soli, někdy bylinky, nebo česnek, cibulku a vznikne jemný, krémový sýr, který je lehký, chutný a hlavně mě nezatíží tak, jako některé kupované varianty, a ten pocit, že si něco udělám sama, má pro mě obrovskou hodnotu.

Když to vezmu úplně upřímně, plátkové sýry jsou pro mě taková jistota během dne, když potřebuji rychle něco sníst a nechci řešit, co to udělá s glykémií, zatímco mazací sýry si dávám spíš ve chvílích, kdy si chci jídlo užít, zpomalit, sednout si a dát si třeba krajíc dobrého chleba s domácí lučinou a zeleninou, a v tu chvíli to není jen jídlo, ale i chvíle pro sebe.

Sýry obecně mají pro diabetika jednu velkou výhodu, neobsahují téměř žádné sacharidy, takže nezvedají cukr v krvi tak jako pečivo, sladkosti nebo ovoce, ale zároveň mají tuky a bílkoviny, které zasytí, a právě ta sytost je něco, co nám pomáhá držet stabilní hladinu cukru, protože když nejsme hladoví, neděláme unáhlená rozhodnutí.

Na druhou stranu je potřeba říct si pravdu, sýry nejsou bez limitu, obsahují sůl a tuk, a když to člověk přežene, tělo mu to vrátí jinak, takže i tady platí rovnováha, poslouchat svoje tělo, vnímat, jak reaguje, a nejet jen podle tabulek, ale i podle pocitu.

Já jsem si za tu dobu uvědomila, že nejde o to, jestli je lepší plátkový nebo mazací sýr, ale o to, jaký vztah máme k jídlu, jestli jíme ve stresu nebo v klidu, jestli jídlo bereme jako nepřítele nebo spojence, a pro mě se sýry staly spíš tím spojencem, který mi pomáhá zvládat každodenní režim bez zbytečných výkyvů.

A možná to nejdůležitější je, že si dovolím jíst s radostí, protože i s cukrovkou může být jídlo dobré, voňavé a příjemné, jen se člověk musí trochu víc naučit naslouchat sobě, svému tělu a tomu, co mu dělá dobře.

A tak si klidně dám plátek eidamu k rajčeti, nebo si večer namažu domácí lučinu na celozrnný, nebo žitný chleba, sednu si, vydechnu a vím, že i když mám cukrovku, pořád si můžu jídlo užívat po svém.