Tučné nebo nízkotučné potraviny a diabetes.
Tučné nebo nízkotučné potraviny a diabetes. Raději tučný, nebo nízkotučný? Přesně tuhle otázku jsem si kladla tolikrát, že bych za to dneska mohla mít diplom z přemýšlení v regálu mezi jogurty. Dlouho jsem byla přesvědčená, že jako diabetička musím automaticky sahat po nízkotučných výrobcích. Měla jsem pocit, že když už mám cukrovku, musím být přece "hodná" a vybírat všechno light. Jenže moje tělo mi postupně ukázalo, že to tak černobílé vůbec není.
Pamatuju si období, kdy jsem měla lednici plnou nízkotučných jogurtů, tvarohů a sýrů. Byla jsem na sebe pyšná, jak to mám krásně pod kontrolou. Jenže pak přišly výkyvy glykémie, hlad za hodinu po jídle a chutě, které jsem nedokázala zastavit. A začala jsem si všímat, že problém často nebyl v tuku, ale v tom, co bylo přidané navíc. Nízkotučné výrobky totiž často potřebují "vylepšit" chuť, a to se děje sacharidy. Cukrem, škrobem, zahušťovadly. Tuk se vezme pryč, ale něco ho musí nahradit.
Když jsem začala víc sledovat své hodnoty, došlo mi, že samotný tuk moji glykémii nezvedá. Naopak. Když jsem si dala plnotučný jogurt nebo tučnější tvaroh a doplnila ho o pár ořechů a trochu ovoce, moje křivka byla klidnější. Neměla jsem prudký nárůst a následný pád. A hlavně jsem byla déle sytá. To je něco, co se v tabulkách často neukáže, ale v reálném životě je to obrovský rozdíl.
Neznamená to, že teď tvrdím, že všechno tučné je automaticky správně. Rozdíl je v kvalitě. Přirozené tuky z kvalitních mléčných výrobků, ořechů, semínek nebo olivového oleje jsou něco jiného než průmyslově zpracované potraviny plné kombinace tuku a cukru. To je podle mě ta nejhorší varianta pro diabetika. Ne tuk sám o sobě, ale spojení tuku a rychlých sacharidů.
Dřív jsem měla z tuku strach. Dnes mám větší respekt ze skrytého cukru. Když vidím nápis "0 % tuku", už to pro mě není automaticky výhra. Otočím obal a čtu složení. Zajímá mě množství sacharidů, ne jen procento tuku. Protože u diabetu je pro mě klíčová stabilita. Stabilní energie, stabilní glykemie, stabilní hlava.
Každý z nás je jiný a každé tělo reaguje trochu jinak. To, co funguje mně, nemusí fungovat tobě. Ale moje osobní zkušenost je taková, že raději sáhnu po kvalitní tučnější variantě v rozumném množství, než po nízkotučné potravině, která mě za chvíli nechá hladovou a rozkolísanou. Diabetes mě naučil jednu důležitou věc. Nevěřit marketingu, ale věřit svým hodnotám a pocitu po jídle.
A tak když se mě dnes někdo zeptá, jestli raději tučný nebo nízkotučný, odpovím úplně klidně. Raději takový, po kterém mám klidnou glykémii a necítím se jako na horské dráze. A u mě to ve většině případů znamená nebát se přirozeného tuku, ale mít respekt k cukru, který se často schovává tam, kde ho na první pohled vůbec nečekáme.
