Když se mě někdo zeptá, jak pozná, že má bazální inzulín moc nebo málo...

Když se mě někdo zeptá, jak pozná, že má bazální inzulín moc nebo málo, vždycky říkám, že tělo mluví jasně, jen ho musíme poslouchat. 

Bazální inzulín není o jídle, není o tom, co jsme právě snědli, ale o tom, co se děje mezi jídly, přes noc a v klidu, kdy by měl jen tiše držet hladinu cukru stabilní. 

Pokud je ho málo, většinou to poznáš tak, že jdeš spát s hezkou hodnotou a ráno se probudíš výrazně výš, nebo ti glykemie pomalu stoupá několik hodin bez toho, že bys jedla. Typické je i to, že se cukr zvedá nad ránem, i když večer bylo všechno v pořádku, a ty si říkáš, že jsi přece nic neudělala špatně. 

Pokud je ho naopak moc, tělo si o pomoc řekne jinak, můžeš se budit v noci zpocená, s bušením srdce, můžeš mít ráno bolest hlavy, být rozlámaná a přitom zjistit, že jsi měla noční hypoglykemii, nebo ti glykemie padá mezi jídly, i když jsi nepíchala bolus a nebyla jsi sportovat. 

Důležité je sledovat trend, ne jednu náhodnou hodnotu, protože bazální inzulín se hodnotí podle toho, co dělá cukr bez vlivu jídla a bez větší aktivity, ideálně v klidných dnech. 

Já vždycky říkám, že správně nastavený bazál je takový, o kterém skoro nevíš, drží tě v rovnováze, ani tě netlačí dolů, ani tě nenechá pomalu utíkat nahoru. 

Pokud máš pocit, že s glykemiemi pořád bojuješ, i když jíš rozumně a bolusy sedí, velmi často je problém právě v bazálu. 

A ještě jedna věc, změny se nikdy nedělají zbrkle, dávky se upravují po malých krocích a ideálně po domluvě s diabetologem, protože bazální inzulín je základ domu a když hýbeš základy, musíš vědět proč. 

Pokud máš pocit, že něco nesedí, věř svému tělu, zapisuj si hodnoty, sleduj noc a klidové úseky dne a teprve podle opakujících se vzorců dělej závěry, protože cukrovka není o dokonalosti, ale o postupném ladění rovnováhy.