Blog

Jako diabetik jsem se musela naučit jednu zásadní věc, že čísla nejsou rozsudek, ale informace, a přesně tak k nim dnes přistupuju ve chvíli, kdy mi cukr klesne nebo naopak vystřelí nahoru, protože panika nikdy nepomohla a pocit viny už vůbec ne.

Tenhle obrázek s tabulkou hodnot cukru v krvi jsem už viděla tolikrát. Na letáčcích, v ordinaci, na internetu. Čistá data. Barvy. Čísla. A dlouho jsem si myslela, že jsou proti mně. Že když nesplním "normál", něco jsem pokazila. Že když jsem v prediabetu, je to moje vina. Že čísla rozhodují o tom, jestli jsem "dost dobrá".

Zelenina je pro diabetika často vydávaná za svatý grál, ale i tady platí, že nejde o dokonalost, ale o realitu.

Ovoce a cukrovka je téma, které mi chodí do zpráv pořád dokola, protože spousta z nás má zafixováno, že ovoce rovná se cukr a cukr rovná se průšvih.

Dlouho jsem si myslela, že diabetická obuv je něco "navíc". Něco pro lidi, kteří už mají problém. Něco, co se řeší až potom. Já přece chodím, pracuju, běhám celý den, boty nějaké mám. Tak proč bych to měla řešit. Jenže cukrovka má zvláštní schopnost učit člověka věci až zpětně. Boty jsem si dřív vybírala hlavně očima. Když se mi...

Boty jsem si dřív vybírala hlavně podle toho, jestli se mi líbí. Jestli jsou hezké, jestli se hodí k oblečení, jestli jsou ve slevě. Když trochu tlačily, říkala jsem si, že se rozchodí. Když mě někde dřely, přežila jsem to. Byly to přece jen boty.

Přála bych si vědět, že ten moment, kdy mi to řekli, a mně se stáhl žaludek a v hlavě bylo prázdno, nebyl začátek konce. Jen začátek úplně nové kapitoly, na kterou mě nikdo nepřipravil.

Když jsem začala víc řešit cukrovku, rychle jsem zjistila, že to není jen o jídle. Je to i o tom, co piju. A hlavně kdy a v jakém množství. Dlouho jsem si myslela, že tekutiny jako tekutiny. Dnes už vím, že moje tělo mezi nimi dělá velký rozdíl.

Stříhání nehtů jsem kdysi vůbec neřešila. Vzala jsem nůžky, ostříhala, hotovo. Rychle, bez přemýšlení.

Krabičkování jsem dlouho brala jako něco, co dělají "ti disciplinovaní". Lidi, co mají čas, klid a energii plánovat. Já jsem měla spíš chaos, směny, únavu a cukrovku, která si občas dělala, co chtěla. A přesto – nebo právě proto – se krabičky staly jedním z nejlepších návyků, které jsem si kdy vytvořila.

O vodě se mluví pořád. Pij víc. Hydratace je důležitá. Voda je základ. Jenže dokud nemáš cukrovku, netušíš, jak moc velkou roli obyčejná voda v každém dni hraje. Já si dřív myslela, že piju dost. Kávu, čaj, občas minerálku. Měla jsem pocit, že to stačí. A pak přišla cukrovka. A s ní tělo, které mi začalo dávat jasné signály, když...

Dřív jsem mazání nohou brala jako něco navíc. Když jsem si vzpomněla, tak jsem si vzpomněla. Když ne, svět se přece nezbořil. Krém byl krém. Hlavně aby voněl a rychle se vsákl.

Oficiální znak diabetu – modrý kruh (a proč ho beru osobně)

Šťávy jsou často vnímány, jako symbol zdravého životního stylu. U diabetu je ale potřeba být opatrný – ne každá "zdravá" šťáva je skutečně vhodná. Pojďme si ujasnit, které šťávy ano, které ne a proč.

14. listopadu – den, kdy si dovolím říct ,,tohle je i o mně."

1) Vědomý sed a dech - Uvolní napětí, zklidní mysl

Dlouhý cukr. Jedno číslo, které má sílu zkazit den, rozjet vinu, nebo naopak dát falešný pocit, že "je všechno v pohodě". A přitom… dnešní diabetický život je mnohem víc než HbA1c.

Kempování jsem si dlouho spojovala s nepohodlím, spaním jen tak, nepravidelným jídlem a rozházeným režimem a upřímně když k tomu přidám cukrovku, znělo mi to spíš jako špatný nápad než dovolená.

Letiště, kontroly, čekání, let… a do toho inzulín. Pamatuju si svůj první let jako diabetik. Hlava plná otázek. Můžu to mít u sebe? Co kontrola? Co tlak v letadle? Co když se něco ztratí?

Tohle je téma, které bych klidně vytiskla velkým písmem a nalepila na palubní desku. Protože auto a inzulín v létě prostě nejdou dohromady. A spousta z nás si to uvědomí až ve chvíli, kdy se cukry začnou chovat divně a my netušíme proč.