O mně... Na úvod.. 

Když nic nebolí, nepálí, netlačí… máme pocit, že je všechno v pořádku. Ticho v těle si často vykládáme jako důkaz zdraví. Jenže cukrovka je mistr tichého přežívání. Umí být nenápadná, klidná, skoro hodná. A právě v tom je její síla.

Když se mě někdo zeptá, jak často by si měl diabetik měřit cukr, vždycky se musím nejdřív nadechnout. Protože ta odpověď není tabulková. Není univerzální. A už vůbec není o tom, že "správný diabetik" píchá prst desetkrát denně a ten, kdo měří méně, selhává. Realita je mnohem víc lidská.

Když mi byla diagnostikována cukrovka, svět se najednou rozdělil na "před" a "po". A s tím přišla i otázka, kterou si dřív člověk vůbec nepokládá – jak si budu aplikovat inzulín? Inzulínová pera? Nebo pumpa? Dlouho jsem nad tím přemýšlela, četla zkušenosti ostatních a zvažovala, co by pro mě bylo nejlepší. Zkušenost s pumpou osobně nemám, ale o to...

Cukrovka a padání vlasů a lámání nehtů je téma, o kterém se moc nemluví, ale přitom spoustu z nás potichu trápí, protože když mi začaly víc padat vlasy a nehty se mi třepily a lámaly i při obyčejném zapínání knoflíku, první co mě napadlo bylo, že dělám něco špatně, že jsem něco zanedbala, že to je další "daň" za diabetes,...

Panická fobie z jehel a k tomu cukrovka… to je kombinace, kterou bych nepřála nikomu. Protože zatímco někdo jiný si řekne "píchnu a jdu", pro tebe je to malá osobní apokalypsa několikrát denně. A když máš být ještě k tomu zodpovědná za svoje zdraví, hlídat si glykemii a aplikovat inzulín, tak to není jen o technice. Je to o hlavě....

Diabetes a menstruace je téma, na které se mě ptáte čím dál častěji, a i když já sama už menstruaci nemám, moc dobře si pamatuju, jak velký vliv měla na moje glykémie, náladu i celkové fungování. A právě proto chci dnes odpovědět jedné z vás, která mi napsala, že má pocit, že týden před menstruací "dělá všechno správně" a přesto...

Tučné nebo nízkotučné potraviny a diabetes. Raději tučný, nebo nízkotučný? Přesně tuhle otázku jsem si kladla tolikrát, že bych za to dneska mohla mít diplom z přemýšlení v regálu mezi jogurty. Dlouho jsem byla přesvědčená, že jako diabetička musím automaticky sahat po nízkotučných výrobcích. Měla jsem pocit, že když už mám cukrovku, musím být...

Jíst v restauraci jako diabetik pro mě dřív znamenalo stres ještě předtím, než jsem si vůbec sedla ke stolu, protože jsem měla pocit, že všichni kolem mě si dají, na co mají chuť, a já budu ta "složitá", co se vyptává, mění přílohy a vrací omáčku, jenže víte co, dnes už to vidím úplně jinak a chci vám říct, že...

Když se mě někdo zeptá, jestli je pro diabetika lepší rostlinná smetana nebo klasická živočišná, vždycky říkám, že odpověď není černobílá. Ale když se na to podíváme očima cukru v krvi a skutečného složení, tak se věci rychle vyjasní.

Víš, co mě na cukrovce někdy nejvíc štve? Že člověk dělá všechno správně… a stejně mu vyjde číslo, které mu rozhodí celý den.

Tohle je něco, co slýchám čím dál častěji. A možná jste to zažili i vy. Ráno se probudíte, změříte si cukr a vidíte krásné číslo. 5,5. 5,8. Dvě hodiny po jídle šest. Hodnoty, které by vám ještě před pár měsíci udělaly obrovskou radost. A přesto vám není dobře. Motá se vám hlava, je vám na zvracení, jste slabí, podráždění, jako...

Pečivo. Téma, které řeším s vámi pořád dokola. "Andy, můžu rohlík?" "Andy, musím už navždy bez chleba?" A víte co? Nemusíte se pečiva bát. Jen je potřeba vybírat s rozumem a s respektem ke svému tělu. 💙

Ekzém a cukrovka. Dvě věci, které bych si sama dobrovolně nevybrala, ale nějak si mě vybraly ony. A tak se s nimi učím žít. Každý den trochu jinak. Každý den víc vědomě.

Narazila jsem na FB na větu, která mi zamotala hlavu:

Když mi poprvé řekli, že mám cukrovku, měla jsem pocit, že už nikdy nebudu jíst "normálně". Všude samé sacharidy, počítání, vážení, přemýšlení. A pak jsem postupně zjistila jednu důležitou věc – bílkoviny jsou moje jistota.

Tohle téma je přesně to, které si zaslouží otevřeně říct nahlas. Protože být diabetik neznamená jen čekat na termín u diabetologie a doufat, že "to nějak vyjde". Znamená to vzít zdraví do vlastních rukou. A někdy i do vlastní peněženky.

Bylinkové čaje miluju odjakživa a kdybych neměla cukrovku, asi bych nad nimi nikdy tolik nepřemýšlela, ale jenže já cukrovku mám, beru dvakrát denně metformin, večer si píchám bazální inzulín, ráno prášek na tlak a k tomu Euthyrox na štítnou žlázu, a tak jsem si jednoho dne uvědomila, že už nechci pít bylinky jen proto, že hezky voní, ale chci...

Jak vysvětlit cukrovku svému okolí nebo v práci je pro mě někdy těžší než samotné píchání inzulínu, protože lidé vidí jen to že "si něco měřím" nebo "si píchám" ale už nevidí ten neustálý přepočet v hlavě, tu zodpovědnost, to že moje tělo bez mé pomoci neumí hospodařit s energií tak jak má.

Dám si stejnou snídani. Stejnou gramáž. Stejný čas. Stejný bolus. A stejně to pokaždé dopadne jinak. Jednou krásná rovná linka. Podruhé šipka nahoru. Potřetí lehké hypo. A já stojím před glukometrem a říkám si: tak co ještě chceš?

Glykemický index. Dvě slova, která mi kdysi zněla strašně odborně a vzdáleně. A dnes? Jsou součástí mého každodenního života.

Glykovaný hemoglobin pro mě není jen laboratorní hodnota někde na papíře, je to moje osobní tříměsíční vysvědčení, které mi bez výmluv ukazuje pravdu, jak jsem se o sebe opravdu starala, a dnes na něm svítí číslo 42 mmol/mol a já na něj koukám s pokorou i radostí.

Průjem je slovo, které dokáže diabetika vyděsit rychleji než vysoký cukr na glukometru, protože když bereme léky každý den, automaticky nás napadne, jestli za tím nemůže být právě naše léčba, a já jsem si tuhle otázku položila taky, i když jsem sama průjem po svých lécích nikdy neměla.

Stres a cukrovka. Dvě slova, která spolu tančí víc, než bych si kdy přála. Dřív jsem si myslela, že cukrovka je jen o jídle, inzulinu a číslech na glukometru, ale časem jsem pochopila, že největší výkyvy mi často nedělá talíř, ale hlava. Stačí jeden náročný den, hádka, strach, tlak v práci, a moje tělo reaguje rychleji než já. Hladina cukru...

Káva s kofeinem nebo bez kofeinu a cukrovka je pro mě téma, které zní obyčejně, ale ve skutečnosti je plné malých každodenních rozhodnutí, protože ráno vstanu, vezmu si svůj prášek na tlak Prestarium, zapiju ho vodou a pak přijde ta chvíle, kdy se dívám na hrnek a přemýšlím, jestli si dám klasiku nebo bez kofeinu, a upřímně, dřív jsem nad...

Když mi poprvé řekli, že mám cukrovku, myslela jsem, že umřu. Ne obrazně. Opravdu. Seděla jsem tam, poslouchala slova lékaře a v hlavě mi hučelo jediné – konec. Konec normálního života, konec radosti z jídla, konec bezstarostnosti. Viděla jsem před sebou jen nemocnice, jehly, omezení a strach. Obrovský strach.

Dlouho jsem si myslela, že je to jen nemoc starších lidí, něco, co se mě netýká, něco, co se prostě jednou změří v krvi a buď to tam je, nebo není, jenže ve chvíli, kdy mi tu větu řekli nahlas, přestalo to být slovo a stal se z toho pocit, strach, otazník nad budoucností a hlavně obrovská zodpovědnost.

Jsou večery, kdy si sednu s hrnkem čaje, glukometrem položeným vedle sebe a deníkem. Nebo dny kdy sedím na zahradě otevřu svůj deník a je to vlastně ten nejupřímnější rozhovor, jaký během dne vedu, protože jako diabetik jsem pořád v nějakém režimu, pořád něco počítám, přemýšlím, hlídám, koriguju a přes den jedu tak trochu na výkon, ale když...

Někdy mám pocit, že s cukrovkou člověk pořád jen něco hlídá, počítá, kontroluje a přemýšlí, jestli tohle už je moc nebo jestli si to ještě může dovolit. A přesně tak jsem přemýšlela, když jsem poprvé držela v ruce matchu. Zelený prášek, kolem toho spousta řečí o zdraví, energii a antioxidantech, ale já jsem si říkala jediné – co to udělá...

Když jsem si poprvé postavila na kuchyňskou linku vedle sebe Caro a Meltu, říkala jsem si, že řeším úplnou hloupost, ale pak mi došlo, že u diabetu vlastně žádná hloupost neexistuje, protože všechno, co si dám do pusy, je malé rozhodnutí, které se někde projeví, a když ráno polykám Stadamet, hlídám tlak s Prestariem, beru na lačno Euthyrox a večer...

Když se mě někdo zeptá, jak pozná, že má bazální inzulín moc nebo málo, vždycky říkám, že tělo mluví jasně, jen ho musíme poslouchat.